Cesta ke zdraví a vitalitě díky syrové stravě

Jedna z cest, jak si udržet svěžest, vitalitu a zdraví i ve stáří je v tom, co jíme. Určitě jste již slyšeli o syrové stravě. Syrová strava? Co vlastně obnáší takové stravování? K čemu to je? Co budu jíst? A je vůbec zdravé nejíst vařenou potravu? Neublížím si? Určitě mi bude něco chybět. Toto jsou možná otázky, které se Vám honí hlavou při představě, že už nebudete jíst nikdy nic vařeného, nic na co jste do této doby byli zvyklí.

Jak to vlastně je?

Je možné si opravdu díky syrové stravě prodloužit život a být dlouhodobě fit? Vše souvisí se vším. Jsme nejenom tím, co jíme, ale také jak se chováme, jak myslíme, co dýcháme, jak žijeme, jídlo je jen jeden článek z puzzle. Jídlo by mělo sloužit nejenom k nasycení a k přežití, ale mělo by být příležitostí k setkávání se s přáteli, rodinou. Jídlo má lidi spojovat a ne rozdělovat. Jaký čas si děláme na přípravu jídla? Jaký čas si děláme sami na sebe? Jak se k jídlu chováme? I to s tím souvisí.

Syrová strava nebo-li živá strava a také pojem Raw food, vitariánství

Takto se nazývá přirozené jídlo, které nebylo upravené tepelným a ani jinak průmyslovým zpracováním (nebyly přidány chemické látky, barviva apod.) Neprošlo větší teplotou než 42 stupňů. Proč? Protože důležité je to, aby byly zachovány živé enzymy obsažené v ovoci, zelenině, oříškách, semínkách. Vezmete semínko a dáte ho do hlíny, zalijete, bude mít správnou teplotu, semínko vám začne klíčit a to znamená, že v něm je život.

Enzymy, které způsobují růst, mají velkou sílu, podívejte se, jak roste tráva, je schopná být všude a nadzvedne i asfaltovou cestu. A tyto enzymy potřebujeme využít. Enzymy totiž potřebujeme, aby naše tělo fungovalo tak jak má. Při teplotě nad 42 stupňů je zcela určitě zničíme a vznikne nám jen mrtvá hmota, která sice nasytí, ale potřebnou sílu nemá.

Odpověď na otázku: "Ke zdraví a vitalitě díky syrové stravě?" se nachází právě ve využití živých látek obsažených v ovoci, zelenině, semínkách, při jejich správném použití, při správné kombinaci. Je to o tom, zda-li nám nebude jedno, co jíme, co pijeme, kde, s kým, ale také jak bylo jídlo pěstováno a dokonce kdo ho pěstoval, kde vyrostlo, jak se skladovalo. Je to těžké? Nemáte na to čas? Naše babičky a dědové věděli o jídle více, než si umíme představit. Uměli využívat vše, co nám příroda dala. Je na nás, co chceme.

Rozloučím se větou, kterou jsem četla na jedné túře po českém středohoří: "Až zemře poslední strom, poslední ryba bude chycena a poslední řeka otrávena, teprve potom poznáme, že peněz se nenajíme..." Vše souvisí se vším a aby Vám zdraví a vitalita vydržela, musíte začít u sebe a to je jedna z nejtěžších věcí. Je potřeba se začít učit, vzdělávat se, zajímat se. Je to Váš život a každý jsme jiný. Jenže když nezačneme věci měnit tak jak chceme my, začne je měnit někdo jiný.